Zdejší koupaliště se záhy po svém otevření stalo hojně navštěvované lidmi z blízkého i dalekého okolí. Po zpřísnění hygienických norem a uzavření však čekal koupaliště postupný úpadek. Začátkem 90. let minulého století začal působit v jeho areálu Klub netradičních sportů, který nejen že obnovil jeho zašlou slávu, ale zároveň zajistil jeho tak potřebnou údržbu. Zde Vám přinášíme stručnou historii působení klubu v areálu, jak ji sepsal jeden z jeho zakladatelů. Tato historie zároveň zachycuje postupné proměny areálu.
Když jsme byli malé děti, bydlet v Hrošce bylo docela fajn. V zimě spousta kopců na sáňkování a lyžování, v létě zase bezva koupaliště. Tam si přišel na své každý. Malé děti se cachtaly v bazéncích, větší ve velkém bazéně, tatínkové se spokojeně osvěžovali studeným pivečkem v bufetu a maminky si užívaly vzácných chvilek volna.
Celý areál byl hojně navštěvován a vyhlášen mezi lidmi z celého okresu. Na svou dobu předběhl ostatní zařízení nejen svým ojedinělým umístěním, ale i vším zázemím, které nabízel.
Na začátku osmdesátých let se místní organizace tehdejšího svazu mládeže rozhodla pořádat v místním areálu taneční zábavy. Ty se rázem staly nejnavštěvovanějšími v okrese. Bohužel, jak už to bývá, po několika letech se od těchto produkcí upustilo. Hlavním důvodem bylo nezastřešené pódium, avšak jistou měrou se na tomto podílel i postupný úpadek koupaliště. Ten vyvrcholil v roce 1986, kdy bylo hygienou koupaliště zavřeno. Koupání bylo poté povoleno pouze na vlastní nebezpečí. Hlavním důvodem byla stále se zhoršující kvalita vody. Tento stav trvá dodnes.
Od zmíněného roku začal areál zvolna chátrat. V roce 1988 byly postaveny na jednom z hřišt mantinely pro lední hokej, avšak vzhledem k následujícím mírným zimám nebyly příliš využity. Z areálu byla v té době využívána ještě tělocvična, která sloužila místní TJ Sokol pro soutěže ve stolním tenise. Tato tělocvična byla mezi lety 1986-1988 provizorně upravena na divadelní sál. Celý areál byl každoročně využíván též na pořádání dětských dnů, z nichž poslední se uskutečnil v roce 1988.
Rok 1988 byl zajímavý i tím, že zde byla snaha obnovit tradici tanečních zábav. Vybraný termín 21. srpna byl však pro tehdejší orgány nepřijatelný (kulaté výročí ruské invaze v srpnu 1968) a tak z plánů sešlo dříve, než se nějaké uskutečnily.
Přišel rok 1989 a s ním pád zkostnatělého režimu. Velkou změnou v Hrošce bylo otevření restaurace v roce 1991. K létu následujícího roku se k této restauraci váže událost, která sehrála klíčovou roli při vzniku jedné ze současných tradic. U piva se zde tehdy vsadili dva věční rivalové, chalupář Petr Šnajdr a domorodec Milda Školník, o to, kterému z nich jede rychleji moped Stadion. Nějaký den na to se utkali ve vzájemném duelu na okruhu kolem vsi a tím v podstatě odstartovali zdejší tradici závodů veteránů.
V témže roce v létě měla Hroška, jako už po několik let dříve, bohaté zastoupení soutěžících na Ledecké lávce. Zde náš historicky nejúspěšnější závodník Jarda Háček Hlavsa zvaný „Pampalíny“ pronesl památnou větu: „Tak a za rok se pojede přes lávku i ve Hrošce!“. Toto prohlášení nebylo vůbec nahodilé, mělo daleko hlubší kořeny. V té době měl po vojně silný ročník 1970. Kdo se chtěl bavit, musel za veškerou zábavou dojíždět a proto byla snaha nějakým způsobem oživit dění v obci. Tak proč ne třeba lávkou? S pádem režimu se navíc objevily zcela nové možnosti...
Většina mladých, kteří se snažili pozvednout kulturní dění v obci, byla členy jediné tehdy fungující organizace – Hasičů. Na jedné z jarních schůzí bylo dohodnuto, že se v místním areálu uspořádá první Hrošecká lávka, a to ve spolupráci s druhou, již méně fungující organizací, TJ Sokol. Všem bylo od počátku jasné, že uspořádat takovou akci ve zchátralém areálu nebude vůbec jednoduché.
Nejprve bylo nutné dohodnout podmínky působení v areálu s tehdejším provozovatelem a zároveň zástupcem TJ Sokol p. Horáčkem st. Tato jednání byla vždy složitá a ne vždy se našel dostatek pochopení pro zamýšlené záměry. Stejné problémy přetrvávaly i po několik dalších let.
Před první lávkou se údržba zaměřila na vysečení areálu, odtravnění spár neskutečných ploch dlaždic, ale především na celkový velký úklid. Byla též provedena částečná oprava a nátěr již téměř shnilých mantinelů u hokejového hřiště. Areál prokoukl, ale to byl teprve náznak dalších změn.
První lávka byla pro pořadatele jednou z nejnáročnějších, ale zároveň i nejhezčích. Tak pospolu Hroška snad nikdy před tím nedržela. Fandila mladým (většině pořadatelů bylo tehdy kolem dvaceti let) a pomáhala jak mohla. Program byl poměrně náročný a se vším se začínalo prakticky od píky. K programu dne totiž nepatřily jen osvědčené disciplíny v přejezdu 14 cm široké lávky nad vodní hladinou, které se odehrávaly odpoledne, ale na dopoledne byl připraven první závod historických mopedů. Koho by tenkrát napadlo, kam může vést původně hospodská sázka z loňského roku.
Problémy byly se sháněním peněz na ceny, s organizací programu a spoustou zařizování
kolem. I přes všechny strasti to byla pro všechny jedna velká radost a zároveň škola,
která se v následujících letech vyplatila.
První ročník Hrošecké lávky dopadl nad všechna očekávání, včetně večerní diskotéky,
tehdy pořádané ještě na terase. Vložené investice se vrátily, velký provozní úvěr
u místní restaurace splacen a tak nebyl důvod nepokračovat.
V tomto roce byla uspořádána pod otevřeným nebem ještě jedna diskotéka a opět s velkým ohlasem. A tak se začaly spřádat plány do budoucna.
Už tehdy bylo jasné, že pořádat podobné akce nepůjde bez širšího zázemí a věčné půjčování všeho potřebného od kde koho nepůjde do nekonečna. Bohužel to začalo skřípat i uvnitř hasičů, pod jejichž záštitou byly akce pořádány. Tehdejší zkostnatělé vedení nepochopilo, že když se chce naplnit pokladna, nejde to hned, že se pro to musí něco udělat, že je někdy nutné podstoupit zdravé riziko, zkrátka investovat do věcí, do kterých dávat peníze dříve nebývalo zvykem: kvalitní hudba, reklama, technické zázemí apod. Některým lidem také vadilo, že vydělané peníze končí v areálu, který hasičům nepatří.
Neskřípalo to jen mezi hasiči, ale i mezi samotnými pořadateli. To bylo potřeba změnit nějakými pravidly a řádem, což všichni zprvu odmítali. Poslední kapkou bylo prohlášení jednoho člena na výroční členské schůzi hasičů: „Tak kluci, kolik jsme vydělali?“. To slůvko „jsme“ od někoho, kdo s přípravou ani za mák nepomohl, pořadatele doslova dorazilo. A tak vše směřovalo k tomu, co se dalo po těch všech tahanicích očekávat. Tehdy Jarda Háček Hlavsa pronesl svou druhou památnou větu: „Založíme klub, jmenovat se bude třeba KNS, nebo snad SNK? Ne, KNS – Klub netradičních sportů Hroška.“ Tak pravil a tak se stalo.
S pomocí právníka, který obstaral vše podstatné pro založení organizace, byly vytvořeny první stanovy. Klub byl uznán Ministerstvem vnitra jako nezisková organizace 5. února 1994. Tím bylo vyhráno. Vkladem byly peníze vydělané předešlý rok (ty se tedy do rukou hasičů nikdy nedostaly), ale také chuť a elán šestačtyřiceti členů nově vzniklého subjektu.
První klubová výroční schůze byla bouřlivá. Odehrála se v místní restauraci a radost členů z toho, co se jim loni povedlo z ničeho, bez zkušeností, neznala mezí. Bohužel, později již nikdy taková nebyla.
V prvním roce klubu se pokračovalo v úklidu areálu a drobných opravách. Byly zlikvidovány téměř shnilé mantinely kolem hokejového hřiště a zároveň byl upraven bývalý tenisový kurt, na kterém tyto mantinely stály. Samozřejmostí bylo osekávání areálu v průběhu celého léta.
V tento rok byly uspořádány celkem tři akce. Drobné změny se netýkaly jen lávky, ale i závodů mopedů. První rok se lávka moderovala ze strany od výpustě, což bylo naprosto nevhodné z hlediska ozvučení. Druhým rokem byli moderátoři umístěni spolu s aparaturou do čela bazénu, což se velmi osvědčilo a je tomu tak prakticky dodnes. V závodu mopedů byl zrušen okruh kolem Hrošky a jednotlivé disciplíny se odehrávaly kousek od areálu na místním kopci zvaném „Skála“.
Tento rok dopadl vcelku dobře, ale bylo jasné, že je nutné některé věci změnit.
Následující rok se pokračovalo v různých úklidových pracech v areálu a dalších úpravách, z nichž lze zmínit např. kompletní přeložení dlaždic kolem velkého bazénu. Největší akcí roku však bylo opravení velkého bazénu, jejímž investorem byl místní TJ Sokol. Zde se členové klubu podíleli na otlučení stěn a následném odvozu sutě.
V tomto tomto roce byly pořízeny dva prodejní stánky.
V té době začala být terasa pro diskotéky malá a tak vznikl plán opravit zpustlé orchestřiště. Před bývalým tanečním parketem byla skládka kamenů a suti, celý prostor byl tedy vyklizen. Z kamenů se opravilo koryto potoka pod restaurací, parket byl zaplátován betonem a nad orchestřištěm vyrostla mohutná konstrukce z lešeňových trubek. Ta, pokryta folií, tvořila přístřešek pro hudbu. První dvě diskotéky byly pořádány sice ještě na terase, ale diskotéka po lávce večer byla poprvé na parketu.
Tento rok byl jedním z těch zlomových v činnosti klubu. Na moderování lávky a pozdější večerní diskotéku bylo pozváno regionální rádio Černá Hora, což byla na tehdejší dobu značná troufalost. Bylo to snad poprvé v okrese, kdy na vesnickou diskotéku přijelo oficiální rádio! Na klub astronomická suma za produkci se však vyplatila. Byla to nádhera, tolik lidí pohromadě do té doby viděl málokdo. Dále bylo jasné, že na terasu se nemá cenu vracet.
Tento rok se pořádaly ještě dvě akce, celkem tedy šest v roce, což bylo považováno za uctyhodný výkon. Po této sezóně však klub opustilo několik členů, především z řad chalupářů. Na druhou stranu přišlo několik nových tváří, kteří byli pro klub posilou.
Čtvrtá sezóna v pořadí byla bojem s větrnými mlýny. Za vydělané peníze z předešlých let a s pomocí sponzorů byla snaha postavit přístřešek nad orchestřištěm. Obecní úřad Bílý Újezd, jemuž areál patřil, stavbu sice povolil, ale jak to bohužel bývá, prostor orchestřiště, ač je součástí areálu, leží na nevykoupeném pozemku. A právě ze strany vlastníka nebylo pro tuto věc mnoho pochopení. Po několika jednáních došlo nakonec ke svolení, avšak pod podmínkou, že bude stavba rozebíratelná. Bylo to sice náročnější, ale povedlo se.
Dne 1. června Hrošku nepříjemně překvapila lokální povodeň. Areál včetně budov byl zcela zatopen a po opadutí vody zbyly všude jen vrstvy bahna. Bahno bylo prakticky všude. Následky povodně se však již během čtrnácti dnů podařilo z velké části odstranit. Každá nepříjemnost má však i své světlé stránky. Z velké části se totiž podařilo zlikvidovat např. bývalé skladiště stavebního materiálu a všeho možného u bufetu pod hospodou, které již dříve doslova hyzdilo areál a ještě žalostněji vypadalo po této velké vodě.
Skutečně se dá říci, že areál po povodni vypadal lépe než před ní. Nelze však nezmínit, že členové klubu nabízeli daleko širší pomoc, ta však byla tehdejším správcem odmítána. Z těchto důvodů bohužel nedošlo na odbahnění všech místností v hlavní budově. Tento fakt neměl snahu řešit ani tehdejší starosta obce.
Kromě tohoto mimořádného úklidu probíhala během roku samozřejmě i běžná údržba areálu. Došlo především k vylepšení kurtů, protože jednou z naplánovaných akcí byl turnaj v nohejbale.
Tato sezóna byla počtem akcí v dosavadní historii klubu rekordní (sedm), avšak zároveň i nejpestřejší. Od dětského dne přes nohejbalový turnaj, diskotéky, zábavu až po dechovku. Samotná lávka a závody mopedů kopírovaly minulé ročníky takřka beze změn. Druhým rokem tyto akce zabezpečovalo Rádio Černá Hora.
Rok 1997 se nesl v duchu malého jubilea, vždyť šlo již o 5. ročník Hrošecké lávky a závodu mopedů!
V tomto roce došlo k vykácení stromů a náletu křovin z břehu vedle orchestřiště. Tento prostor byl upraven a urovnán zeminou srýpnutou ze zarostlého tenisového kurtu před parketem. Vlastní tenisový kurt byl upraven na hřiště pro nohejbal.
Vlastní sezóna patřila k těm vydařenějším. Lávka i závody mopedů proběhly beze změny, ale začínalo být jasné, že vzhledem ke klesajícímu zájmu diváků bude nutné v hlavní akci provést některé změny.
Na léto 1998 bylo naplánováno šest akcí. I v tomto roce probíhala standardní údržba areálu. Nejvýznamější investiční akcí bylo zavedení elektroinstalace do přístřešku nad orchestřištěm. Program lávky byl mírně upraven, ale odezva nebyla dostatečná. Rovněž závod mopedů byl počtem účastníků katastrofou. Bylo jasné, že následující rok musí dojít k radikálním změnám. To nejhorší nás však teprve čekalo.
Hrošku postihla 27. července katastrofální povodeň – stoletá voda. Areál byl pod vodou celý den. Po opadnutí vody nebyl zabahněn tak jako v předminulém roce, ale pohled na něj byl více než žalostný. Opět zklamal starosta spolu s celým zastupitelstvem obce. Tehdy povodeň postihla nejen Hrošku, ale i okolní obce. Postiženo bylo téměř celé podhůří Orlických hor. Pomoc do této oblasti mířila z celých Čech. Starosta však stav poškozených věcí bagatelizoval a nabízenou pomoc odmítal. Je to sice nepochopitelné, ale je to fakt.
Přestože měla spousta členů poničená obydlí, přesto dala, samozřejmě i za pomoci nečlenů, areál do konce roku jakž takž do pořádku. Zbytek letních akcí byl samozřejmě zrušen.
Do roku 1999 se vstupovalo s přesvědčením, že povodně jsou snad již minulostí. Na obecním úřadě seděli noví lidé, kteří byli činnosti klubu nakloněni, a tak nebyl důvod nevěřit v dobrý rok.
Opět probíhala běžná údržba areálu. Koupí vojenského stanu byla vyřešena otázka jeho neustálého půjčování a vracení. Spuštěna byla internetová prezentace klubu.
Změny doznal program lávky. Klasické přejezdy lávky byly doplněny o novou disciplínu – plavbu na domorodém plavidle (kovová vanička na prádlo s duší). Změny nastaly i v programu závodů mopedů. Tou nejzásadnější byl návrat k okruhu, tentokrát však ke čtyřicetikilometrovému. Tento typ závodu byl účastníky velmi kladně přijat a jelikož bylo obdobných klání v republice více, bylo rozhodnuto, že budoucnost závodu se bude ubírat jinou cestou než dosud. Poslední změnou byla hudba. Rádio Černá Hora bylo nahrazeno pardubickým Rádiem Life. Pro tuto akci se to však příliš neosvědčilo. Bylo zvoleno nevhodné ozvučení a ani moderátor nedosahoval kvalit minulých ročníků. Tato sezóna se nesla v duchu změn, některé byly ku prospěchu, jiné méně, přesto ji lze považovat za úspěšnou.
Sezóna 2000 začala bouřlivou výroční členskou schůzí. Nejdůležitějším počinem však bylo rozhodnutí, že se klub pustí do akcí, o kterých po celá léta jen snil, popř. o nichž hovořil nanejvýš u piva. Nějaké zkušenosti za ty roky klub posbíral a tak padlo rozhodnutí pustit se i do koncertů velkých a známých kapel. Bylo jasné, že námi využívané zázemí je nedostačující a proto bylo nutné se podle toho zařídit. Na obecním úřadě měli pro naše plány naštěstí pochopení. První fází byla nejen obnova, ale především zvětšení plochy stávajícího tanečního parketu. Rovněž celý areál hřišť dostal zcela nový kabát. Zarostlé plochy byly odstraněny a na jejich místo byla navezena nová vrstva lomového prachu. Hřiště a celý prostor okolo parketu neuvěřitelně prokoukl, zvláště když bylo odtěženou zeminou dokončeno urovnání svahu vedle parketu směrem do vsi. Zbytek vytěžené zeminy byl použit na stavbu protipovodňové hráze v dolní části areálu.
Také se konečně podařilo zlikvidovat skládku stavebního materiálu pod bufetem a na jeho místě vybudovat parkovací plochu. Velkých změn dosáhl prostor pod restaurací. Zde bývaly za fungování koupaliště sprchy a převlékárny s WC. Klubu byl tento prostor obcí propůjčen do užívání, jelikož však byly tyto prostory poničené oběma povodněmi, bylo nutné je nejprve kompletně zrekonstruovat. Z jedné velké místnosti a přilehlých sociálních zařízení byla vytvořena klubovna. Ta v době akcí slouží jako šatna pro účinkující. Druhá část prostoru pod restaurací byla zařízena jako sklady a prodejní místo. Tato přestavba se plně osvědčila a plní svou funkci dodnes. Všechny tyto akce byly hrazeny, až na pár vleků drtě, z klubového rozpočtu. Padly na to prakticky veškeré úspory z předešlých let.
Po mohutných přípravách přišel první koncert – skupina Argema. Návštěva nebyla sice nijak oslňující, ale akce proběhla bez problémů, což bylo to nejdůležitější. Druhý koncert dopadl podobně jako ten první, a tak bylo jasné, že když se sejde dobrá parta a vyjde počasí, není se čeho bát.
Razantních změn se dočkal i program Hrošecké lávky. Definitivně se od této akce oddělily závody mopedů, jež dostaly samostatný termín. Vlastní lávka byla prodloužena na celou délku bazénu, takže z původních 30-ti metrů na padesát. Jednotlivé soutěže se také přestaly vyhodnocovat každá zvlášť. Podmínkou účasti v soutěži bylo vytvoření dvojic, z nichž každá musela absolvovat všechny disciplíny. Z odstupem času lze konstatovat, že tato změna zatraktivnila toto zápolení nejen pro diváky, ale i pro samotné soutěžící.
Změny doznaly i závody mopedů. Při historicky prvních závodech se musel absolvovat asi 3 km okruh, po němž následovala samostatná jízda do vrchu, jízda zručnosti a soutěž ve sprintu. Jelikož Policie ČR neměla pro závody na okruhu kolem areálu po veřejných komunikacích pochopení, bylo od této části závodu upuštěno. Ukázalo se, že to byl krok zpět, i když vynucený. Zbytek soutěží přestal být atraktivní a to především pro soutěžící, kterých se sjíždělo rok od roku čím dál méně. Během let však vycházelo najevo, že se podobné závody jezdí v různých částech republiky jako „tajné“. Proto se začalo uvažovat o opětovném zařazení okruhu i do zdejších závodů. Rozhodování usnadnila především nízká účast závodníků v roce 1998. Po pečlivém zvážení byl vybrán 40-ti kilometrový okruh po okolí, který se, jak se poději ukázalo, plně osvědčil. Svědčí o tom především každoročně se zvyšující počet soutěžících. Policie naštěstí zatím mlčí.
V této sezóně se pořádalo šest akcí a byla po všech stránkách – jak organizačně, tak finančně nejnáročnější v celé dosavadní historii klubu.
Sezóna 2001 navázala na předchozí rok. Bylo uspořádáno pět akcí. Do areálu zavíta první a zatím poslední zahraniční kapela – Tublatanka. Po dohodě s pořadateli závodů mopedů z Třebechovic, Moravských Budějovic a Prahy byl dohodnut pevný termín zdejšího závodu v kalendáři mopedových akcí.
Kromě standardní údržby koupaliště došlo tento rok na pořízení nových stolů a lavic. Přestože se jednalo o průměrnou sezónu, naznačila, jak bude vypadat budoucí model letních akcí v areálu.
V roce 2002 bylo naplánováno šest akcí. Kromě nich byl v areálu Obecním úřadem uspořádán sraz rodáků. Ten se konal hned na počátku léta a Klub se na něm prezentoval výstavkou, která mapovala jeho činnost a historii. S velkým ohlasem se setkal film The Best of KNS, který byl sestříhán ze záběrů z pořádaných akcí.
Před sezónou byla dokončena rekonstrukce jedné z šaten na druhém konci budovy, která se při akcích využívá jako prodejní místo. Do konce roku pak byla zrekonstruována i sousední místnost, která dnes slouží jako sklad. Tímto investice klubu do zdejšího areálu víceméně skončily.
Tato sezóna byla poznamenána nepřízní počasí, prakticky všechny akce jím byly negativně
ovlivněny.
Nepříjemným zjištěním bylo, že zdejší areál nemůže svým zázemím konkurovat profesionálně
vedeným areálům v okolí, čímž se zužuje výběr skupin pro zamýšlené koncerty.
Rok 2003 byl ovlivněn ochlazením vztahů klubu s Obecním úřadem, ale také postupujícím nezájmem samotných členů klubu o další dění. Sezóna začala jarní zábavou v motorestu v Bílém Újezdě, během léta se pak konaly pouze čtyři akce. Horké léto a vypilování jednotlivých akcí však přineslo své plody. Návštěvnost trhala jeden rekord za druhým. Potvrdilo se, že lepší je zaměřit se na kvalitu než na kvantitu.
Tento rok byla sezóna zahájena již v únoru a to prvním reprezentačním plesem v zájezdním hostinci U sekyrky v Bílém Újezdě. I přes menší návštěvnost patřil k povedeným. Letní sezóna kopírovala již ustálený model čtyř akcí. Po dlouhých úvahách bylo rozhodnuto uspořádat něco i pro starší generaci, avšak katastrofální návštěvnost i přes nabitý program pořádané Hrošecké pouti potvrdila, že se o podobné akce nemá cenu pokoušet. Lávka byla v třetině trati nově zpestřena kruhovým objezdem, což přijali kladně především diváci.
Tuto sezónu pronásledovala nepřízeň počasí a proto také patří v návštěvnosti k nejhorší v dosavadní historii klubu. Bohužel se také začíná projevovat negativní vliv demografického vývoje. Jedinou akcí se zvyšující se návštěvností jsou závody mopedů, což v celorepublikové konkurenci obzvlášť těší.
I přes všechny problémy, neshody a spoustu nepříjemností, které provázely i provázejí činnost klubu, je vždy snaha se z těchto situací spíše poučit, než se jimi trápit. Samozřejmě, ne vždy se to daří. Avšak život jde dál a tento boj přinesl své ovoce. A klub má být na co hrdý! Pojem hrošeckého areálu vstoupil do povědomí mládeže z okolí, což je vidět na návštěvnosti akcí. Pojmem se stala i Hrošecká lávka, rovněž tak závody mopedů a to i v celorepublikovém měřítku. Letní diskotéky a taneční zábavy přesáhly svým věhlasem hranice okresu.
Řadě členů se tak splnil dávný sen. Bohužel, od pořádání koncertů skupin zvučných jmen se muselo částečně ustoupit. Jednak z důvodu blízkého profesionálně vedeného areálu v Pohoří, jednak kvůli pro takto velké kapely nevyhovujícímu zázemí (především prostor orchestřiště a nezastřešený parket). O rekonstrukci se sice uvažovalo, nebyl však předpoklad brzkého návratu vysokých investic. Případná stavba by navíc značně narušila vzhled areálu.
Nemilá byla odezva starších občanů na pořádané koncerty dechovky, které se setkaly s malým zájmem z jejich strany. Prozatím bylo tedy od pořádání těchto akcí upuštěno. Nedaří se též najít vhodný termín pro nohejbalový turnaj. I zamýšlené besedy se zajímavými osobnostmi jsou zatím jen vizí. Zde je to však otázka nalezení vhodného prostoru – prostor restaurace na koupališti nevyhovuje, malý je i Motorest, vhodný kinosál v obci není.
Klub, to není jen kultura, taneční zábavy, různé soutěže, ale také sport. Členové klubu sestavili družstvo kuželkářů, hrající Rychnovskou ligu neregistrovaných, a dále nepravidelná družstva pro nohejbal a sálovou kopanou.
Na úplný závěr patří dík všem členům, jejich drahým polovičkám, spolupracovníkům, sponzorům a všem ostatním, kteří klubu pomohli a pomáhají. Velký dík patří též občanům Hrošky za shovívavost při hlučných nočních produkcích, za což se jim tímto omlouváme.
Miloslav Tošovský, květen 2005